Letošní Vánoce na mne nejvíc zapůsobily v práci. Jsem zdravotní sestra v malém domově pro seniory a připadla na mne služba 25. 12., tedy na Boží narození.

Do práce se mi moc nechtělo, nechat doma malé děti, manžela, setkání s celou další rodinou…, ale nedalo se nic dělat. Při ranní návštěvě našich klientů jsem jim začala zpívat koledy a pobízet je slovy z „Rybovky": „Vstaň mistře.... běžte k Betlému...“  To však nebylo to pravé, protože většina našich klientů už nemůže chodit.  Proto, když jsem byla u další paní, začala jsem trošku jinak: „Jak jsi krásné Jezulátko... já Ti nesu trošku mlíčka .... "  A tam to přišlo! Paní v žertu povídá: „Vy mě budíte jako Jezulátko, ... no, ale už jsem trochu staré Jezulátko"  (paní má už téměř 90 let). Najednou jsem si uvědomila, že to je to pravé, co mohu zpívat. Mám Betlém a jesličky tady! Tady je letos pro mne Jezulátko! Je si podobnější s tím maličkým betlémským děťátkem víc, než se může zdát. Je stejně bezmocné, bezbranné, chudobné, závislé na ostatních a mnohdy navíc i opuštěné.

Marie Križalkovičová