S obavou jsem vyhlížel tento probouzející se den. A opravdu, venku mlha, že jsem neviděl ani na ptačí budku, kterou mám v zahradě.
„No běda, to dopadne s přednáškou a cestou na ni,“ pomyslel jsem si.
Leč oblekl jsem se a vyrazil k Charitě, kde mě již očekával mladý pan Vojtěch Houšť s krásným červeným autem. Mlha se mezitím už rozpustila a slunce jarně poeticky ozářilo nivu mezi Uherským Brodem a Nivnicí. Po cestě do místa určení jsme se bavili o sportu a o možném získání jednoduchých, dnes již nepoužívaných projektorů darem od škol. Bylo by to výhodné pro realizaci dalších přednášek, neboť by se do budoucna nemusel na charitní domy převážet dataprojektor s obsluhou..
V Nivnici jsme byli tradičně mile přivítáni paní ředitelkou uvedeného zařízení, načež jsem bez vyzvání usedl do krásného křesla, vystlaného ovčím rounem.
V místnosti u počítače cílevědomě pracovala paní Bc. Jana Hrdinová, která ale příchozí návštěvě nevěnovala větší pozornost.
Tradičně jsem se tedy ujal slova já a zhodnotil probíhající počasí, přičemž jsem si postěžoval na trvající suché období.
Do řídícího velínu mezitím přišla paní Lenka Ježková a jedna starší seniorka, která konstatovala, že mě poznává, i když mě nevidí. Pro jistotu jsem se očichal, ale nic podezřelého jsem nezjistil.
No, ale pak již bylo nutno vystoupat do projekční místnosti, kde byl panem Vojtěchem připraven dataprojektor k použití.
Přivítal jsem se s přítomnými seniory a sdělil jim, proč jsem mezi ně přišel. Pokyvovali hlavou, jako že souhlasí s mým příchodem.
V nastávající hodině jsem dříve narozeným představil asi tucet nejznámějších léčivých rostlin s mými neumělými doprovodnými veršíky.
Uvedl jsem jejich léčivé vlastnosti, i když jsem zcela nevěřil tomu co říkám.
Naznačil jsem, že téměř všechny mnou uváděné bylinky jsou součástí oblíbené Becherovky. Odpovědí mně bylo mávnutí rukou s tím, že slivovice je lepší. Věk 92 roků paní, která to tvrdila, svědčí, že měla asi pravdu!
U popisovaných kopřiv jedna ze seniorek provokativně, na mě se dívaje, prohodila, že se odvar této byliny používá na růst vlasů. Její poznámku jsem musel sžíravě okomentovat, nedalo se jinak.
Koncem přednášky se naše diskuze stočila i na ptactvo. I představil jsem přítomným obrazem řadu našich pěvců, sýkorek, pěnkav, dlasků, následně dokonce i místostarostu Uherského Brodu. Na všeobecné přání pan Vojtěch vylovil z jedné mé prezentace i hlasové projevy slavíka, čímž jsem se přítomným představil v lepším světle a podstatně i ostatním vylepšil náladu.
V závěru mého představení jsem naslouchajícím nastínil některá všeobecná doporučení pro vylepšení zdravotního stavu, leč naproti mně sedící řečná seniorka pravila, že „proti věku není léku“ a uvedla mě touto poznámkou do skleslého stavu.
Vše s úsměvem sledovala paní Lenka Ježková a zásobovala nás všechny kávou a dortíkovou roládou.
Po obřadném rozloučení s čekajícími na oběd jsem se sesunul opět do ředitelské místností s přítomnou paní abatyší a prací zaujatou Bc. Janou Hrdinovou.
Bavili jsme se o řezu broskvoní, u kterých jsem se pokusil ze sebe udělat odborníka.
Ale to už přicházel pan Vojtěch s nabídkou mého odvozu do Brodu.
Cesta zpět proběhla bez komplikací, řidič mně zastavil na přání na Moravské ulici právě v místě, kde strážníci dávali komusi dýchat do balónku.
Celkově tedy konstatuji úspěšně ukončenou akci s dovětkem, že třináctka nemusí být vždy dnem obávaným…
Jaromír Slavíček
.jpg){kind=logo}
.jpg)
.jpg)
