V pondělí 29. října jsme se díky otci Janu Kornekovi , duchovnímu správci farnosti v Dubu nad Moravou, kde jsme mimochodem byli na pouti před dvěmi lety, mohly jet podívat za našimi spolupracovníky „chariťáky“ do sousedního Polska. Návštěva byla nečekaná, ale o to příjemnější.

Ráno jsme vyrazily po 5. hodině. Počasí nám moc nepřálo, hustě sněžilo a byla mlha. Ale očekávání bylo silnější než obavy z cesty a tak nám km hezky ubývaly. Otce Jana jsme si vyzvedly v jeho rodném domově ve Folwarku a vyrazili směr Opole. Ředitel polské charity P. Arnold Drechsler nás velmi mile přivítal, vyměnili jsme si vzájemně pár informací, nasedli do auta a jeli se podívat na středisko ošetřovatelské služby. Překvapilo nás, že v polské charitě pracuje 177 zdravotních sester, které vykonávají jak ošetřovatelskou, tak pečovatelskou službu, která je plně hrazena ze státního a okresního rozpočtu. Středisko poskytuje svým klientům rehabilitační služby. Denně projde RHB centrem okolo 100 pacientů. Práci vykonává 11 pracovnic a pracovníků. Ostatní pracovníci pracují v  terénu, v domácnostech pacientů.

Další zastávkou byl nedaleký hospic. Jednalo se o nově vybudovaný objekt, který příští rok oslaví 10. výročí. Původně na tomto místě stál špitál, který byl po válce a následně v době komunistického režimu totálně zničen. Nyní je hospic velmi moderní, příjemně vybavené zařízení pro 26 dlouhodobě a onkologicky nemocných lidí a lidí v terminálním stadiu života. Pracuje tady 24 hodin denně i kněz. Měly jsme možnost i s ním pohovořit o jeho práci. A o tom, že je velmi náročná, svědčí fakt, že v tomto zařízení ročně zemře 170-180 lidí. Zařízení je situováno i pro onkologicky nemocné děti a tento projekt byl podpořen i německým fondem. Nicméně, jak nám pan ředitel sdělil, nikdy tady žádné dítě neleželo. Rodiny nechtějí své těžce nemocné dítě nechat v hospici, ale chtějí poslední chvilky jeho života trávit společně doma.

Součástí komplexu je i vedlejší budova, kde sídlí terapeutické centrum pro zdravotně a mentálně postižené lidi. A že se jim personál plně věnuje, jsme viděly na výsledcích jejich práce. Klienti tady vyrábí svíčky, keramiku, různé dárečky apod. Největším a nejpříjemnějším překvapením dne byl závěr návštěvy. Pan ředitel nás doprovodil do 1. patra této budovy, kde nás čekali klienti, kteří měli pro nás připravený krátký program. Výraz v našich tvářích a pocity v daný moment nejdou popsat a věřte, že jsou nezapomenutelné.

Naše návštěva končila opět v ředitelně u šálku kávy a dalšího překvapení – šlehačkového dortu. Společně s dalšími zaměstnanci charity jsme diskutovali o zážitcích dne, vyměňovali si zkušenosti a vzájemně se podporovali, protože jak se ukázalo, všude se bojuje o finance na zajištění provozu našich služeb. Ale i tak byla nálada velmi výborná. A můžu říct, že v tomto momentě jsme už ani tlumočníka nepotřebovali. Díky příjemné atmosféře, milému přijetí a laskavému týmu lidí, jsme si byli najednou velmi blízcí. Ne nadarmo se říká, že láska k bližnímu je cestou k jeho srdci a k Bohu samému.

Děkujeme otci Janu Kornekovi za jeho snahu vše zorganizovat, tlumočit a doprovázet. Těšíme se na opětovanou návštěvu u nás v Uherském Brodě!

 

 Mirka Havlíková a Jitka Chvílová