Péče o seniory není žádnou relaxační záležitostí. Je to fyzicky i psychicky mimořádně namáhavá práce. Ti, kteří se starými a nemocnými lidmi pracují, velmi dobře ví, o čem je řeč. Takovou práci nemůže vykonávat každý. Devět a půl roku strávila profesionální péčí o seniory i paní Pavla Pijáčková. Celou tu dobu pracovala v Charitním domě Vlčnov. V těchto dnech odchází na zasloužený odpočinek. Při této příležitosti hovořila mimo jiné o tom, co jí tato práce dala a co naopak vzala.

 

Paní Pijáčková, připomeňte, jak jste se dostala k práci pečovatelky?

Před nástupem do tohoto zaměstnání jsem pracovala jako malířka keramiky. Firma, u které jsem tuto práci vykonávala, ale ukončila činnost. V tu dobu sháněli v Charitním domě ve Vlčnově pracovnici. Přiznám se, že i když jsem měla za sebou péči o manželovy rodiče, nikdy by mě nenapadlo, že budu pracovat jako profesionální pečovatelka. Ale stalo se a nelituji toho.

 

Co je na práci ošetřovatelky nejnáročnější? 

K této práci musíte mít předpoklady, jako je například dobrý vztah k seniorům, velkou trpělivost a být na to i dobře fyzicky vybavený. Velmi často pracujeme s lidmi, kteří mají problém s hybností a je nutné je zvedat, přesouvat je a podobně. A k tomu je potřeba velké síly. Ale práce v Charitním domě pro mě nebyla jen o těchto náročných aspektech. Byla také plná pozitivních chvil jako je vděk seniorů a práce ve skvělém kolektivu, který se tady sešel. A tato skupinka lidí stále zraje jako víno, svou cestu k sobě si nachází stále víc. Vztahy na Charitním domě Vlčnov se stále utužují a všechny, i sebemenší hrany, se postupem času obrušují. Držíme při sobě, jsme doslova jako jedna rodina. Ráda se sem budu vracet i jako host. Ráda uvidím zdejší seniory a určitě se opět hodně zasmějeme s bývalými kolegyněmi.

 

Co, podle Vás, v profesionální péči pro seniory chybí nejcitelněji? 

Chlapská síla a lepší finanční ohodnocení. Jenže chlapi tuto práci dělat nechtějí a mnohdy ani nemohou. Člověk, který se stará o seniory, musí mít k těmto lidem vztah, musí chtít pomáhat, musí se obrnit neskonalou trpělivostí a pečlivostí. A k tomu vzpomínané poměrně nízké platy – to vše jsou faktory, kvůli kterým chlapi do této práce nepůjdou.

 

Můžete říct, co Vám tato práce dala, a co naopak vzala?

Díky této práci jsem si zásadním způsobem srovnala žebříček hodnot. Už velmi dobře vím, co je v životě důležité a co méně, a co vůbec ne. A vzala mi trochu zdraví.

Řekněte, co je podle Vás v životě člověka nejdůležitější…?

 

Je to jednoduché. To nejdůležitější je zdraví, rodina a pokora. Když mluvím o významu rodiny, pak tady v Charitním domě bylo velmi dobře vidět, jak fungovaly úplné rodiny, jak se staraly o své příbuzné za každých okolností, v dobrém i ve zlém. Bylo velmi dobře vidět i to, když jejich příbuzný odcházel na věčnost, jak mezi svými nejbližšími odešel spokojený, smířený. A stejně tak to pak brala jeho rodina. Odchod člověka v rodinném kruhu nemusí být nakonec vůbec traumatizující. Může být důstojným, vlídným rozloučením. A to se v této společnosti, bohužel, nestává vždy…

 

Oleg Kapinus, PR manažer OCH Uh. Brod