
Právě těmito slovy začíná pro každého křesťana doba postní v den Popeleční středy.
Popelec je udělován věřícím na znamení pokání a obrácení. Kněz při označování křížkem každému říká: „Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš" nebo "Obraťte se a věřte evangeliu". Popel, symbol smrti a nicotnosti bytí, se získává ze spálených ratolestí posvěcených v předešlém roce na Květnou neděli.
Název "popelec" pochází z 10. století, kdy se uděloval kajícníkům na znamení pokání. Od 11. století byl popelec udělován v tento den již všem věřícím. Popeleční středou se také výrazně změní liturgické písně, kdy dostanou přednost písně kající.
Jak říká velvyslanec Pavel Jajtner z reginálního pracoviště Moravskoslezské křesťanské akademie pro Vysočinu (do loňska zastupoval ČR u Svatého stolce ve Vatikánu): „Pomyšlení na to, že jsme prachem, totiž nabádá člověka k pokoře. Pokoru potřebujeme v této nezdravě sebevědomé době víc než cokoli jiného. Pokora sluší každému. Stačí se rozhlédnout, důvod k ní nikdy nechybí: naše vlastní ubohost a nedostatečnost a naproti ní velkorysost některých našich bližních... Naše vlastní neschopnost a nevědomost a naproti ní schopnosti a znalosti jiných... A k tomu třeba ještě každý večer naše osobní bilance nesplněných předsevzetí a drobných i větších selhání... „
Popeleční středa je pro věřící jedním ze dvou dnů přísného postu. Církev vyzývá dospělé křesťany ke zdrženlivosti v jídle a odřeknutí si pokrmů z masa. Druhým dnem, kdy platí přísný půst je Velký pátek, kdy si křesťané připomínají Ježíšovo ukřižování
Symbolických čtyřicet dní nemá být pro nás jenom jakousi postní dobou myšlenou omezováním konzumace potravin a zábavy, ale především doba utříbení si svých vlastních myšlenek, doba ztišením se, přemýšlením, doba duchovní očisty člověka. A také doba povzbuzení k dobrým skutkům.
Jednou z možností, jak konat dobrý skutek, je Postní almužna. Je to dobrovolná postní formace a navazuje na starobylou postní tradici - almužnu. A jak funguje? Od roku 2009 máme možnost si v každém kostele vyzvednout tzv. postničku. Je to papírová krabička, do které v průběhu postní doby vkládáme drobné mince ve výši ceny požitku, který si odřekneme. Můžou to být sladkosti, maso, káva, ale třeba i částka za návštěvu kina, divadla či koncertu. Tyto prostředky jsou poté použity na pomoc potřebným, a to prostřednictvím Charity. Postní almužnu považuji za jeden z mála nástrojů ve výchově dětí. Zejména tím, že jich vlastním příkladem vedeme k sociálnímu cítění, solidaritě a duchovnímu růstu.
Miroslava Havlíková
vedoucí Pečovatelské služby Strání