Je umění stárnout. Pevně tomu věřím. A znám lidi, kteří to umí s grácií. Přibývající léta jim nijak neberou radost ze života. Naopak…Jedním z takových úžasných lidí je žena z vlídnýma očima a srdcem na dlani, paní Marie Runtagová. Neměla vždycky lehký život, ale nikdy nepřestala být optimistkou. Dokáže se totiž radovat z maličkostí, a z každého rána…Je vděčnou klientkou Charitního domu Vlčnov. …

„Paní Runtagová! Už Vám vedu pana Kapinuse. Chvilku si s Vámi popovídá, nevadí?“ slyším hlas sociální pracovnice Charitního domu Vlčnov Michaely Kadlčíkové u jednoho z pokojů Charitního domu ve Vlčnově.

„Ale ano, ať jde dál,“ zve mě paní Runtagová dovnitř.

Na lůžku sedí menší paní se stříbrnými vlasy. U postele má stůl a na něm knihu a přízi s pletacími jehlami. Usmívá se a v očích má radostnou jiskru. Když se dozvídám, že paní má úctyhodných 87 let, nevěřím svým uším a očím. A tiše trochu závidím. Ta paní má už od prvního pohledu možná víc energie, než já ve svých padesáti letech. Mám z tohoto setkání radost už na začátku. Potkat veselého, optimistického člověka, to se v dnešní době nepodaří každý den…

Vítám se s paní Runtagovou a připomínám jí, proč jsem za ní přišel. Rád bych si popovídal o tom, jak (a vlastně i proč) plete obvazy z tenounké příze nazvané Sněhurka. Dozvídám se, že tyto velmi lehké a pružné obvazy vyrábí pro obyvatele rozvojových zemí, tedy zemí takzvaného „Třetího světa“. Jsou určeny pro nemocné leprou, pro pacienty v některých afrických státech, Indii, ale i Rumunsku a podobně. Pro chudé, nemocné, malomocné lidi, kteří dostávají obvazy v rámci humanitární pomoci. Tuto službu začal před lety na Uherskohradišťsku zajišťovat energický a mimořádně nadšený humanista, pedagog z Kunovic Bohumír Riedl. A přitom začal s touto aktivitou v době, kdy se blížil jeho penzijní věk! Přesto svým nadšením a živelností postupně „nakazil“ celou republiku. Obvazy, které vyrobili většinou klienti domovů pro seniory a Charitních domů, mu pošta doručovala v balících. Pan Riedl je nosil do Charit a odtud cenný materiál putoval dál do světa. A jeho odkaz žije i poté, co před několika málo lety odešel na věčnost.

Plést z tenké příze ale není vůbec snadné. Obvaz musí mít přesně předepsané rozměry. Příze je tenká skoro jako nit a tak je zhotovení této důležité zdravotní pomůcky velmi pracné.

„Já jsem se do této aktivity velmi ráda zapojila. Pletení mě moc baví. Pletu ale jen několik měsíců, a zpočátku to nebylo úplně snadné. Teď už mi to jde docela dobře. Ráno posnídám a už beru přízi do ruky. Pracuji na tom několik hodin, pak si dám pauzu, a znovu se pustím do práce. Pletu si, hodně čtu, a když je mi smutno, jdu si posedět na dvůr s ostatními. Nic mi nechybí, je mi tady velice dobře,“ pochvaluje si paní Runtagová, která ve zkratce vzpomíná na své sourozence, svou pestrou a občas i neveselou životní anabázi. Na cestu životem, která vedla od prvních dětských krůčků ve Vlčnově přes léta strávená v Olomouci a následnému návratu do Vlčnova. Vzpomíná i na své nemoci, dlouhé pobyty v nemocnici, i na své rodiče a na některé členy rodiny, kteří žili své složité životy. Vzpomíná na mnohé epizody z uplynulých let, ale vždy končí vyprávění s úsměvem. Je jedním ze vzácných lidí, kteří dokáží jen tak mimoděk, samozřejmě a přesto srdečně a upřímně, předávat radost. A rádi pomáhají druhým…

Její obvazy poputují k potřebným. Ta lehká, vzdušná plátýnka nejsou jen nějakým neživým materiálem. Je v nich kus velké snahy, a také kousek duše. V těch obvazech je přibalený tichý pozdrav, úsměv a dobrá vůle charakterního člověka. Od úžasné paní z Vlčnova, která se umí smát očima a dávat dobro i beze slov …Moc bych si přál, aby paní Runtagová byla stále šťastná jako dnes při našem povídání. Hodně zdraví a spokojených dnů, drahá paní Runtagová!!

 

Oleg Kapinus, PR Manažer,

OCH Uh. Brod