Jízda králů je jednoduše fenomén. Už dávno není jen události lokálního významu, ale za léta svého trvání se stala českým, a vlastně i evropským drahokamem nevyčíslitelné hodnoty. Od pátku 29. do neděle 31. května žil tímto svátkem krojů, radosti a lidových písniček Vlčnov. A nenajdete Vlčnovjana, který by se o tomto víkendu sám necítil jako král. A oprávněně. Na slavnosti se chystali ve Vlčnově snad úplně všichni. Když jsem v pátek 29. května mířil od autobusové zastávky v centru obce k Charitnímu domu, kde jsem chtěl navštívit paní Marii Nevařilovou, která v minulosti vyráběla ozdobné růže pro koně krále a jeho družinu, u každého domu někdo zametal, uklízel, čistil, zdobil…stánkaři chystali své stánky…A pánové, kteří seděli ve venkovních zahrádkách u zaslouženého piva jen spokojeně probírali, jak se na „jízdu“ doma perfektně a s důsledností připravili…To už jsem ale, zhruba po jednom kilometru chůze svátečně naladěnou vesnicí, před sebou zahlédl vzhledně vyhlížející budovu Charitního domu… A za pár chvil mě ochotná sociální pracovnice Charitního domu, paní Michaela Kadlčíková, vedla k pokoji jedné z tamních klientek, energické a usměvavé paní Marie Nevařilové.

 

Paní Nevařilová, jaký máte vztah k Jízdě králů?

Ale to víte, že kladný. Kdo by na ni u nás ve Vlčnově nebyl hrdý! Můj bratr jezdil při jízdě králů jako člen družiny, ale králem nikdy nebyl. Král musí být mladý klučina, nezkažený. S těmi staršími je to už postupem let o hodně složitější, ti by to dělat nemohli (paní Nevařilová se směje). Jízdu králů jsem měla vždycky ráda…

 

A Vy jste ale k těmto mimořádným svátkům také přispěla velikým dílem…

Snad ano. Vyráběla jsem papírové růže, kterými se zdobí koně. A to už jako malé dítě. A v uplynulých letech jsem se jich nadělala tisíce. Vyráběly jsme je společně s jednou z mých kamarádek. Ta už, bohužel, není mezi námi. Samy dvě jsme dělávaly růže na devět koní!

 

Domníváte se, že je důležité podobné tradice dodržovat? A mají k nim dnešní mladí lidé vztah?

Určitě ano, je důležité tradice zachovat. A jestli se to dnešním mladým lidem daří? Víte, všude kde se lidé radují, oslavují, povídají si a popíjí spolu trošku vínka, tam se daří zachovat tradici poměrně snadno (smích).