Říká se, že čas je ta nejcennější komodita. A přesto se najdou lidé, kteří i přes svou časovou vytíženost dokáží svůj volný čas věnovat užitečným věcem, a navíc nezištně. Mezi takové osobnosti patří Iveta Šmídová – dobrovolnice, která třetím rokem doučuje děti v Azylovém domě pro matky s dětmi v tísni v Uherském Brodě. V lednu 2016 obdržela za své dobrovolnické aktivity od vedení Oblastní charity Uherský Brod cenu Donate. V souvislosti s udělením tohoto ocenění jsme Ivetu Šmídovou požádali o rozhovor.

 

Paní Šmídová, co pro Vás bylo impulsem pro dobrovolnickou činnost v Azylovém domě pro matky s dětmi v tísni?

Na začátku to byla potřeba využít svůj volný čas, který jsem měla po dokončení vysoké školy v roce 2013. Mam ráda lidi, ráda jim naslouchám a těším se na každé setkání s nimi. Studovala jsem Andragogiku v profilaci na řízení lidských zdrojů v neziskové sféře a s pojmem dobrovolnictví jsem se tam nejednou setkávala, ale pouze teoreticky. Uvažovala jsem, že bych se mohla stát dobrovolnicí, ale nevěděla jsem v jaké oblasti. Pak jsem si řekla, že bych mohla pomáhat v tom, v čem jsem si jistá a co mě baví – tím je pedagogická činnost s dětmi, které se věnuji mnoho let. Na internetu jsem si našla „webovky“ neziskových organizací a zaujala mě ta Charity Uherský Brod, kde jsem si „klikla“ na dobrovolnictví. Poté to šlo už rychle. Koordinátorka dobrovolnictví Jana Forrová (nyní Haluzová) mě pozvala na pohovor, kde jsem se cítila velmi dobře, a připadalo mi, že se známe odjakživa. Rovnou jsem jí nabídla doučování dětí v Azylovém domě pro matky s dětmi a koncem ledna roku 2014 jsem už měla první děti na doučování. Jako dobrovolnice tedy pracuji pro Charitu Uherský Brod od roku 2014.

 

Pracovala jste v minulosti v rámci dobrovolnictví i v jiných organizacích?

Co se týče práce v rámci dobrovolnictví v jiných organizacích, tak Charita Uherský Brod je jediná, kde se aktivně zapojuji.

 

Co je na práci s dětmi v Azylovém domě v Uherském Brodě nejtěžší a co Vám naopak činí při této činnosti největší radost?

Práce a činnost v Azylovém domě v Uherském Brodě je pro mě radostí a naplněním. Děti jsou úžasné, bezprostřední a vždycky se na ně moc těším. Někdy si i vyslechnu, co mají na srdíčku, co je trápí nebo těší. Zatím mám jen pozitivní zkušenosti.

 

Jaké povolání vykonáváte a jak se vám daří najít volný čas pro Vaše dobrovolnické aktivity?

Pracuji již deset let jako asistentka pedagoga a nyní také doučuji žáky základní školy. Svůj volný čas si musím naplánovat tak, abych se kromě mých aktivit v dobrovolnictví mohla věnovat i své rodině, která mě plně podporuje.

 

Co byste vzkázala nerozhodným lidem, kteří uvažují o zapojení se do dobrovolnických aktivit?

„Pokud váháte, tak děláte chybu“. Pocit, že mohu někomu pomoci, je nádherný a nepřenosný. Myslím si, že dobrovolníkem se může stát každý, kdo má chuť pomáhat druhým a dokáže být empatický. Jako odměna ho hřeje pocit, že třeba někomu udělal radost anebo naopak, že byl potěšen někým jiným.

 

Za rozhovor poděkoval Oleg Kapinus