
Ránem posledního březnového dne byla uskutečněna vycházka asi tuctu seniorů do městského parku za účelem přiblížení jim krás časně jarní přírody našeho města.
Naše první kroky od Charity vedly k pomníku J.Á. Komenského, odkud se nám otevřel hezký pohled po okolní, žel mnohdy ještě „spící“ vegetaci. Proto jsme se soustředili hlavně na rozpoznávání jehličnatých dřevin.
Výkladem prvním na řadě byl rozsáhlý, letitý tis. Upozornil jsem přihlížející, že se jedná o dvoudomou rostlinu, načež bylo nutno konstatovat, že to znamená existenci buď samčí nebo samičí rostliny, což není v přírodě až tak běžné.
Nedaleko od něj byl okomentován rozložitý , ale jedovatý jalovec - chvojka klášterská s aromatickými šupinovitými listy.
Dalším předmětem našeho zájmu byl dřezovec trojtrnný, který ač ještě bezlistý, disponuje neuvěřitelně mohutnými, trojčetnými trny.
V dalším průběhu exkurze jsme pohledem porovnali jednotlivé druhy borovic a to v pořadí: borovice černá, „borovice vejmutovka“ a borovice lesní.
Byly popisovány i dřeviny, které dosud nejsou olistěné, ale nezmínit se o nich by bylo chybou – byla tedy řeč o jasanu, dubu, akátu a mnohých dalších.
Z keřů byly účastníkům vycházky výkladem „přiblíženy“ cesmíny i mahónie, které se už už chystají k rozkvětu.
Senioři měli řadu dotazů i na názvy bylin, konkrétně na žlutou šťávu ronící vlaštovičník, který kořenil ve zdivu městských hradeb.
Ocenili jsme hezkou alej jírovců, lidově „koňských kaštanů“, v Komenského sadech a naopak kriticky posoudili věkem strádající staleté lípy v Tyršových sadech.
Zářivou žlutí nás upoutal časně kvetoucí dřín, jehož plody jsou na podzim konzumovatelné.
U modřínu byla zmíněna jeho výjimečnost v podobě nepřítomnosti jehlic v zimním období.
Škoda jen, že příroda nebyla ještě v plném květu, v našich parcích je toho uprostřed jara plno k vidění, respektive obdivu.
Oživením exkurze bylo i setkání s naší mladou generací, tedy s družinami dětí z mateřských škol, provázených svědomitými učitelkami.
Myslím, že exkurze splnila svůj účel a nic nebrání v tom, aby se někdy opakovala.
Mgr. Jaromír Slavíček