V úterý 17. 2. pod ní v prostorech zádveří straňanského domu s pečovatelskou službou posedávali od oběda až do pozdního odpoledne jeho obyvatelé, často i se svými rodinnými příslušníky, aby si vychutnali masupustní obchůzku. Tradiční „podšable“, harmoniky, housle aj basy a hlavně dupání a skákání víc než deseti skupin fašančárů – od těch nejmenších, dětí ze školky, až po „staré pány“ to všechno potěšilo srdce našich klientů. Mnozí si písničky zanotovali, někteří vzpomínali na vlastní skákání, na natáčení dokumentu a pak i na mnohé další příběhy a historky. Pojídaly se koblihy, jednohubky, topinky, gazdové si na meči odnášeli klobásky, dětem jsme rozdali sladkosti, dospělým, ono to k fašanku patří, jsme ulili i štamprličku. To vše by nebylo možné bez ochoty našich pracovnic, které se postaraly jak o občerstvení, tak o bezproblémový průběh celého odpoledne a patří jim za to dík.

Že se pochovávala basa, jsme někteří v hlubokém spánku už ani netušili, jiní si prohlédli aspoň ranní reportáž České televize. Že začal půst nám ale přišel ochotně v dopoledne popeleční středy připomenout místní farář, otec Jan. Vysvětlil nám, že sypat popel na hlavu, by bylo pouze prázdné a falešné gesto, kdybychom nechtěli a nesnažili se, aby popel dopadl až do ní. Aby nám připomenul, že se stále máme od čeho odvracet, a směřovat ke svatosti. Přítomnému společenství pak přinesl Krista ve svatém přijímání a udělil nám popelec.