Docela netradičně si dovoluji napsat pár řádků o jedné z aktivit našich zaměstnanců mimo jejich běžnou pracovní činnost. Přestože se Oblastní charita Uherský Brod věnuje především aktivizační, ošetřovatelské a pečovatelské službě, nechceme jen přihlížet, když se díky přírodním jevům řada obyvatel měst a obcí (nejen) olomoucké arcidiecéze dostává do situací, kdy i naše ruce, vědomosti a zkušenosti jim mohou významně pomoci. Nemusí to být pouze mimořádné události typu povodní, ale i jiné nepředvídatelné události (výbuch plynu, požár aj.), projevy tísně vyvolávající události (ztráta blízkého člověka, nemoc, ztráta bezpečí a majetku), které přesahují běžnou lidskou zkušenost. Mohou se týkat jednotlivců, skupin i většího počtu obyvatelstva. Pomoc při těchto událostech může mít z naší strany podobu materiální, finanční nebo psychosociální. Od rychlého zajištění nejnutnějších materiálních potřeb pro osoby zasažené mimořádnou událostí, přes pomoc se stabilizací v posttraumatickém období až po dlouhodobé doprovázení obětí neštěstí s důrazem na využití jejich vlastních sil a zdrojů. A na tuto pomoc se postupně snažíme připravovat i u nás.

Z Oblastní charity Břeclav nás začátkem září kontaktovala koordinátorka dobrovolnického Teamu Morava Hana Jagošová, jestli bychom neměli zájem zúčastnit se závěrečné aktivity projektu Přeshraniční zásahy jednotek Jihomoravského kraje a Dolního Rakouska v případě katastrof, zkráceně „Save.regions“. Jednalo se o projekt Rakouského červeného kříže, Jihomoravského kraje a Diecézní charity Brno, který byl spolufinancován z prostředků EU v rámci Operačního programu Cíl Evropská územní spolupráce Rakousko–Česká republika 2007–2013.

 

Vzhledem k tomu, že tak jako zaměstnanci ostatních charit olomoucké arcidiecéze i my se snažíme připravovat na pomoc lidem zasaženým mimořádnou událostí, jsme tuto nabídku uvítali. Spolu s námi se cvičení zúčastnili i kolegové z Oblastní charity Uherské Hradiště. S paní Jagošovou jsme se seznámili na dvoudenním kurzu první psychologické pomoci v roce 2009 a od té doby s námi spolupracuje. Díky jejím bohatým zkušenostem nejen z povodní je pro nás všechny setkání s ní vždy velkou inspirací. Jako pomáhající se někteří z nás zapojili pod jejím vedením už při dřívějších cvičeních základních a ostatních složek IZS v Jihomoravském kraji.

Dne 24. září 2011 se 5 našich zaměstnanců a 3 zaměstnanci Oblastní charity Uherské Hradiště vydalo časně ráno do Břeclavi, odkud byl pro účastníky cvičení vypraven autobus do rakouského Mistelbachu. Tématem cvičení byly simulované exploze výbušných a prudce hořlavých látek muničního skladu Bolfrasových kasáren v Mistelbachu a následná exploze v oblasti čerpací stanice kasáren, kdy došlo k velkému počtu lehce i těžce zraněných osob.  Souběžně s tímto cvičením se uskutečnilo v pátek a v sobotu 23. a 24. září na vodním díle Nové Mlýny, a v jeho bezprostředním okolí, společné mezinárodní cvičení hasičů České republiky a Rakouska. Cílem tohoto cvičení bylo prověřit spolupráci ČR a Rakouskapři povodních.

Téměř do poslední chvíle nás paní Jagošová napínala, na které straně cvičení budeme, zda-li jako zasažení nebo jako pomáhající. Nakonec jsme obdobně jako dalších asi 100 dobrovolníků „vyfasovali“ nějakou zlomeninu, střepinu, pneumotorax apod. Přestože komunikace díky jazykové bariéře s rakouskými zasahujícími složkami malinko vázla, vše se zdařilo, nikoho z nás „nenechali umřít“ a návdavkem jsme ještě obdrželi pochvalu od dolnorakouského hejtmana, že zinscenovaná hysterická scéna jedné z našich kolegyň byla bezkonkurenčně vrcholem celého cvičení. My ostatní jsme se chvílemi obávali, jestli tato její „hysterischen diagnose“ zůstane za branami kasáren v Mistelbachu. Naštěstí pro nás, i naše uživatele v Uherském Brodě a okolí, zůstala...

Byla to pro nás všechny obrovská zkušenost, protože tím pohledem směru „zasažený → zasahující“ si člověk uvědomí, co všechno se vlastně od zasahujících/pomáhajících očekává, čemu všemu jsou vystaveni, jakým situacím, jakým různým a nepředvídatelným potřebám zasažených, na co je třeba se připravovat, přestože není možné se připravit na všechny situace. Byla to pro nás obrovská zkušenost, i co se týká složení týmu, který by se měl v budoucnu cíleně připravovat na pomáhání při mimořádných událostech podle toho, na co který z nás má vlohy, v čem vyniká, co zvládne, kde jsou naše hranice. Naším cílem nebude nahrazovat činnost jiných subjektů při mimořádných událostech, chceme prostě jen pomáhat tam, kde se práce integrovaného záchranného systému neobejde bez zapojení a pomoci jiných (např. Charity). Je to pomoc, která může být podle někoho zbytečná, ale po našich dosavadních zkušenostech a zkušenostech jiných charit, nejen olomoucké arcidiecéze zejména při povodních, je to pomoc velmi prospěšná a pro člověka či komunitu zasaženou vlivem nějaké mimořádné události v tu danou chvíli neocenitelná.

 

Bc.Jitka Chvílová

koordinátorka sociálních projektů