
Přestože se rtuť venkovního teploměru vytrvale držela v těch nejvyšších polohách parného léta, nepodařilo se jí umořit nás únavou ani ochromit naši akceschopnost.
Co vzbudilo takovou sílu k „ mobilizaci“ a vyzdvihlo naše obyvatele z lůžek? Byla to pravidelná mše sv. v našem domě, která je každý měsíc žádanou „top akcí“, přestože se neobejde bez náročné přípravy a osobního nasazení všech – angažovanosti uživatelů, personálu, dobrovolníků i přátel domova.
Celý den se tak stává více nevšedním a nechybí ani atmosféra slavení… do větší společnosti se přece lépe oblečeme, čekáme hosty, zpíváme a modlitbou se otvíráme našim hlubším duchovním a snad i existenciálním potřebám a přáním. Každý je tu nějak důležitý!
V neposlední řadě potěšíme i naše smysly závěrečným posezením u dobrého moučníku a třeba i zmrzliny. A neoživují se v nás snad i vzpomínky na slavnostní chvíle života, které jsme již prožili a které očekáváme?
To vše přináší novou radost a povzbuzení do dalších dní a proto…přijďte se i vy někdy přesvědčit, jak Charitní dům ve Slavkově umí prostě žít a Bohu dík, ani vedro ho v tom nedokáže odradit a v tom je i ten vtip, to společně pochopit.
s. Markéta Luxová