Ve čtvrtek 6.prosince 2012 jsme se na faře sešli k dalšímu pokračování cyklu o Cyrilu a Metodějovi s Otcem Josefem. V úvodu jsme si vyslechli Konstantinovu řeč k obhajobě staroslověnské liturgie z roku 868 v podání Hradišťanu. Toto téma bylo nosné, i když závěrem jsme probrali i lásku lidskou i lásku křesťanskou ve vztahu vnitřní osobní proměny nejen v adventu – ale ono všechno souvisí se vším, že!
Odpověděl jim Filozof.
Cožpak nepadá déšť od Boha stejně na všechny,
ani slunce nesvítí všem stejně,
či nedýcháme na vzduchu všichni stejně?
Vždyť my známe mnoho národů,
které ovládají umění písma a vzdávají Bohu slávu
každý svým jazykem.
David přece volá, řka:
„Pějte Pánu všechny země,
pějte Pánu píseň novou.“
„Chvalte Boha, všechny národy,
velebte ho, všichni lidé, a vše,
co dýchá, ať chválí Pána.“
Odpověděl Filozof Konstantin.
Autentické setkání se starou písemnou památkou, při níž běhá mráz po zádech, vám nabízí
Zapsala: Bc. Jana Hrdinová