V pátek 4. 10. 2013 jsme se sešli pro změnu v klubovně č. 49 v Domě kultury. Téma bylo žhavé – církevní restituce. Otec Zdeněk nám velmi srozumitelně vysvětlil tuto složitou problematiku.
Historicky obvykle donátoři postavili např. klášter, jehož chod a opravy museli i financovat. Proto ho darovali, k tomu darovali nebo pronajali lesy, pole – a ze získaných prostředků se postupně budoval sociální systém kolem kláštera: vznikaly špitály pro nemocné, hospici, sirotčince, starobince, chudobince, školy, fondy pro potřebné rodiny…Stát sociální systém neměl.
V roce 1948 byl majetek zabaven a zestátněn. Církevní majetek byl pouze zabaven, jak je možno dopátrat v Zemských deskách. Vše potvrdil v r. 2010 Ústavní soud, stejně jako Nejvyšší soud.
Podle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi, který pouze zmírňuje důsledky zabavení, stát vrací zhruba 25 – 30 % původního nemovitého i movitého majetku (církev nepožaduje objekty, v nichž už někdo soukromě hospodaří), jehož celkovou výši ověřovaly dvě nezávislé zahraniční firmy. Nevrací ho však církvi jako celku, ale jednotlivým klášterům a kapitulám a rozhodně to neplatí daňový poplatník ze své kapsy. Zbytek církev „darovala“ státu, protože stát by po vyplacení celé částky 1,5 – 2 bilionů Kč zbankrotoval. Z původních 30 % se rozhodla 15 % darovat ostatním církvím.
Církev získá nezávislost na státu a rozpočtu ČR, přesto si ale stát i dnes diktuje, kdo bude biskupem: Vatikán zůstal věrný smlouvě a předkládá jména ke schválení Parlamentu ČR. Údiv nad jednáním s církví i kněžími v ČR vyjadřuje i zahraničí…
Zapsala: Jana Hrdinová