
V tento den, na který jsme se těšili i připravovali, zavládla u nás v Charitním domě sv.Petra a Pavla opravdu rodinná atmosféra.
Když naše vedoucí Bohunka Grebíková prezentovala naše charitní zařízení, přepadla nás sice malá tréma, ale zároveň jsme byli hrdí. Uvědomovali jsme si, že přítomnost pracovníků z křesťanské televize dobrých zpráv je pro nás všechny krásnou příležitostí, jak se podělit se svým každodenním životem, s jeho radostmi, starostmi i nadějí.
Tato naše naděje pramení především ze zkušenosti víry v lásku, která nikdy nekončí. Proto jsme si také k náplni dopoledne, zvolili kulturně-duchovní program. Nikdo z obyvatel ho nechtěl zmeškat, proto se aktivně snažil co nejhbitěji opustit své lůžko. Za pomoci našich pracovnic šlo všechno hladce a jídelna v domě se zaplnila do posledního místečka.
Začali jsme bohoslužbou slova. Každý se do ní zapojil, podle svých možností, modlitbou a písněmi. Vedl ji pastorační asistent Vít Kadlčík ve spolupráci se sestrou Markétou. Za asistence pastoračního asistenta jsme mohli přistoupit ke svatému přijímání.
Vzpomínali jsme na naše příbuzné, známé a spolubydlící, kteří nás již předešli na věčnost, zvláště v tomto roce. Každý obyvatel si také mohl zapálit svíčku za svoje blízké, která pak byla položena k obrazu Božího milosrdenství.
Pak následovalo malé občerstvení, které nám připravily šikovné hospodyňky z našeho personálu. Bylo výborné a my jsme vydrželi pokračovat v zábavě až do oběda. Sdíleli jsme zážitky, vzpomínali a zpívali další oblíbené písně. A věřte, či nevěřte, kdo mohl, trochu si na závěr i zatančil, třebas jen symbolicky. A proč ne? Život každého z nás přece může být dobrou zprávou pro druhé, nebo snad ne?