Tak se nám opět sešel rok s rokem a nastal čas adventní. Advent je především dobou duchovní přípravy, kdy věřící očekávají a těší se na příchod Spasitele Ježíše Krista. Ale mám pocit, že v posledních letech se doba využívá zejména ke komerčním účelům, k nakupování, uklízení, pečení …všechno musí být pokud možno ihned a super. Ano, moderní životní styl nás „nutí“ jít tímto směrem. Ale musíme být stejní? Možná právě teď nastal čas přehodnotit, co je pro nás důležité. Hledání smyslu života je velmi těžké. Určitě nikdo z nás nechce být jenom jakýmsi konzumentem této hektické doby. Pro někoho z nás se i obyčejná práce může stát posláním, smyslem života. Mluvím o práci s lidmi. Péče o nemocné je jednou z nejtěžších povolání. Přináší nám radost, ale i trápení. Oblastní charita Uherský Brod je jednou z organizací, která se zabývá

pomocí bližnímu. Posláním naší organizace je poskytovat sociální služby lidem v těžké životní situaci na principech křesťanské lásky. Prostřednictvím svých zařízení a služeb poskytovat pomoc, podporu a poradenství v oblasti sociální a zdravotní péče. A to prostřednictvím křesťanského vnímání hodnoty každé osoby, jeho jedinečnosti, svobody a důstojnosti.

Benedikt XVI. v Encyklice DEUS CARITAS EST říká, že „Charitativní organizace církve, počínaje charitou, musí vynaložit veškeré možné úsilí, aby byly k dispozici příslušné prostředky, zejména muži a ženy, kteří by na sebe přebírali úkoly (nasytit hladové, obléci nahé, pečovat o nemocné a usilovat o jejich uzdravení, navštěvovat vězněné a tak dále)“. Dálese zmiňuje o odborné kompetenci, která musí být prvním a základním předpokladem pomáhajících. Ale to samo o sobě nestačí, zejména pokud pracujete s lidmi. S lidmi, kteří si prochází špatným obdobím svého života, jsou nemocní, staří, ovdovělí, opuštění, bez jídla a střechy nad hlavou. Každá pečovatelka, zdravotní sestra či lékař umí svou práci vykonávat technicky určitě velmi dobře. Ale každý z nás, kteří jejich službu v minulosti již potřebovali, mi dá za pravdu, že to není všechno. Strádající člověk potřebuje lidskost, lásku, úsměv, pochopení. Bez toho naše práce nemá ten pravý smysl. Musíme umět otevřít svá srdce a naučit se chápat prožitky potřebných. Tak tomu je i v naší službě. Z práce přicházíme domů unavení. Fyzická únava je naprosto normální a počítá se s ní. Ale co psychická únava? Dnes a denně pečujeme o desítky nemocných, běžné je i doprovázení při umírání, pomoc pozůstalé rodině. Snažíme se jim být nablízku, pomáhat jim, dokázat je vyslechnout a poradit. Ani netušíte, jak těžké to mnohdy je. Doma vás pak čeká vlastní rodina, děti, manžel.

Vždycky na tomto místě děkuji všem, kteří nám pomáhají, ale na ty nejbližší jaksi zapomínám. Je na čase poděkovat. Hlavně svým dětem, které doma trpělivě snášejí mou únavu, stresy, beznaděj, které si z práce přináším domů. Mnohdy jsou tyto situace pro ně velmi emoční. Ale věřím, že je to pro ně dobrá škola života.  Mé kolegyně a kolegové, kterým touto cestou děkuji, se taky určitě přidají, protože ví, o čem mluvím. A já jsem za ně velmi vděčná. Jenom společnými silami můžeme dokázat, že péče o potřebné lidi, je smyslem našeho života.

                                                                                                                                        

„Ježíšovým programem je „ vnímavé srdce“. Takové srdce vidí, kde je zapotřebí lásky, a podle toho také jedná“. (Benedikt XVI.)

Jenom takové srdce Vám přinese radost a klid v době vánoční. Společně si můžeme přát, abychom vždycky dokázali vyhledávat potřebné a věděli, komu a kdy můžeme nabídnout srdce na dlani.

 

Mirka Havlíková