
„Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví“ (Ex 20, 16).
„Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: ´Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Pánu své přísahy´“ (Mt 5, 33).
Jak říká katechismus, osmé přikázání zakazuje překrucovat pravdu ve vztazích k druhým. Porušování pravdy vyjadřuje slovy nebo skutky odmítnutí úsilí o mravní poctivost je vážnou nevěrností vůči Bohu a v tomto smyslu podrývá základy smlouvy.
A malé opakování na závěr:
Pravdomluvnost = slova a skutky se shodují s naším přesvědčením
Lež = opak pravdomluvnosti, vědomé mluvení nepravdy
Přetvářka = lež spáchaná skutkem
Pokrytectví = náboženská přetvářka
Křivé svědectví = lhaní o někom před soudem
Hříchy proti dobrému jménu a cti bližního:
Úkony vnitřními jsou:
opovážlivé pochybování o cti bližního, křivé podezřívání, opovážlivé posuzování.
Úkony vnějšími
pomluva, nactiutrhání, donášení potupa.
Hříchy proti vlastní cti jsou:
netečnost ke cti, přílišná ctižádost a lichá ctižádost.
Je hříchem vyzvídat tajemství, prohlížet druhému proti jeho vůli byt, zásuvky nebo textové zprávy.
V našem běžném životě se týká především kázně jazyka. Krutou pravdu křesťan říká v odůvodněných případech se soucitem a láskou. Kde naopak je potřeba promluvit: tam, kde bychom nezabránili zlu, šlo by o zanedbání povinnosti!
Není co dodat… Jdu se nad sebou zamyslet…
Zapsala: Bc. Jana Hrdinová